Jak to bylo na Bílé

Takže ve středu ráno jsme vstali pozbírali se a vyrazili Multišupoplexem z Břeclavi do Hodonína. To jako Ondra, Káča a Rohlík. Ještě musím podotknout, že jsme doma nechali šestou sedačku, to abychom měli pohodlné naložení a vyložení nákladu. Přijíždíme do Hodonína a již cestou jsme informováni od posádky vozu č.2 Superbáci, že jim nějaký dobrodruh, spíš pitomec, nacouval do auta. Tak tedy jsme si dali sraz v Hodoníně u škodovky. Je pravda mírné kosmetické vady tam byli, ale Pivovarník odmítl s plechovkou odjet. Na světlo přiletěla informace, že již výše zmiňovaný pitomec, nemá povinné ručení. Přejíždíme plechovkami do Pivovarníkové realitky, kde čekáme na řešení situace. Marně. Žádné občerstvení. Pouze starosti. Přichází krize. Náhradní vůz není na dohledu. Naskýtá se tedy řešení - Rohlík s Káčou a Ondrou povalí zpět do Břeclavi pro šestou sedačku a ohrádku na střechu pro lyže. Vše klaplo. Valíme zpět do Hodonína. Naložíme všechny batožiny do Multišupoplexu, lyže na střechu a odvezeme mírně pomačkanou plechovku do garáže. Hurá vyrážíme!!!! Je asi půl dvanácté. Ve voze začíná panovat pohoda a veselá nálada se stupňuje. V první řadě s nejlepším výhledem a vedle řidiče Rohlíka seděly dvě dračice malá Kosťa a velká Káča. Ve dvojce, s poněkud horším výhledem, ne že by za trest, ale bylo to bezpečnější, seděli tři lyžníci. Ondra, Johan a vesele truchlící Jirka pivovarník. Hodně veselá cesta. Jeden moment se Pivovarník nechal unést řadící pákou a sápal se po ní, jako kdyby byla vstupní pákou do bran jeho vysněného pivovárku. Naštěstí nedosáhl. Zastavujeme ve Spytihněvi a jdeme na oběd. Oběd probíhal vcelku klidně. Pouze Pivovarník měl v česnečce nekonečný sýr, několik sýrů a Ondrovi nasadili parohy. No, je čas vypadnout. Jenže před hospodou, kousek od našeho Multišupolexu, prodával původní obyvatel Vietnamu tradiční asijské zboží. Samozřejmě že hadry a boty na jedno použití. Při smlouvání cen srazil pantofle tuším ze 120 korun na 50! Dobrý! Nasadáme a jedeme dál na sever. Pomalu se dostavují první spáči. Není se čemu divit, když do Spytihněvi vypili sedničku kořalky. První Pivovarník a s odstupem několika kilometrů Johan. Pěkná práce...

Ještě pár méně významných zastávek a něco málo po třetí hodině jsme konečně na Bílé. Zapsání na recepci, vyzvednutí klíčů a valíme na pivo........

Už mě tahnou oči jdu se válet. Pokračování příště.